Boker tov Tel Aviv

Nejlepší šoarma ve městě

2012-01-06T00:03:00.002+01:00

Návštěva Tel Avivu bude zajisté příjemným zážitkem i pro vaše chuťové pohárky. Město nabízí to nejlepší ze středomořské kuchyně i specialit Blízkého východu. Co se však skrývá pod tajemným názvem „šoarma“? A kde najdete tu nejlepší ve městě?

Zjednodušeně řečeno, „šoarma“ je izraelská (a potažmo blízkovýchodní) verze řeckého gyrosu či tureckého kebabu. Proč tolik různých názvů pro jeden a tentýž pokrm? Pozor! Objednáte-li si v Izraeli po česku „kebab“ přinesou vám jinak upravené maso, než jak jste patrně očekávali – karbanátky z mletého masa napíchnuté na jehle. Máte-li však stále chuť na propečené šťavnaté proužky jehněčího, telecího či krutího masa, které pro vás odkrojí z velkého otáčejícího se masivu, jenž se pomalu griluje, objednejte si v Izraeli „šoarmu“ – tedy to, co znáte z domova jako „kebab“.

Klasikou je samozřejmě šoarma v pita chlebu. V Izraeli do pity většinou přidají ještě směs zeleniny (většinou nadrobno nakrájená rajčata, okurek a zelený salát), zalijí buď sezamovou omáčkou tchina či na přání zákazníka přidají lžíci tolik oblíbeného hummusu. Obratem ruky vám obsluha do vaší šoarmy většinou přidá také několik smažených hranolek (ano, těch klasických bramborových). Toto kulinářské zpestření však můžete odmítnout. Máte-li velký hlad, zvolte větší porci šoarmy, která je servírována většinou v bílém arabském „placatém“ chlebu lafa. Mnozí z vás patrně nepohrdnou ani šoarmě servírované v bagetě.

Výhodou izraelských rychlých občerstvení je i to, že máte ve většině případů také k dispozici samoobslužný pult se saláty a nakládanou zeleninou, které si můžete nabrat do malých mističek dle libosti a pojídat je spolu s vaší šoarmou. Za saláty se po zaplacení šoarmy už dál neplatí. Celý pokrm můžete dle libosti dochutit také další várkou sezamové tchiny či některou z pálivých omáček (např. pikantní žlutou směsí z manga a dalšího ovoce nazvanou amba), které jsou umístěny většinou přímo na pultě.

Není však šoarma jako šoarma. Mezi nejvyhlášenější podniky ve Tel Avivu patří rychlé – ale velmi kvalitní – občerstvení s názvem DABUSH (ulice Ibn Gvirol 46). Nachází se na rohu Rabinova náměstí a přilehlé ulice Zeitlin, kde se mj. nachází česká ambasáda. Maso je neodolatelně křupavé, šťavnaté a skvěle propečené, saláty a ochucovací omáčky vždy čerstvé. Vše za přijatelnou cenu. Místo je udržované, čisté a má otevřeno až do pozdních nočních hodin. V době obědové špičky si na svoji šoarmu můžete počkat i 15 minut.

Proč právě Tel Aviv?

2012-01-05T22:47:00.001+01:00

"Moderní Sin City na břehu moře", tak se o Tel Avivu zmiňuje turistický průvodce Lonely Planet...Chcete slyšet několik pádných důvodů, proč jet právě do Tel Avivu? Co takhle třeba úžasné a čisté pláže, energií nabitý noční život a 300 slunečných dnů v roce? Tel Aviv je městem pro život milující Izraelce i turisty, kteří chtějí načerpat něco z jeho síly. Jeho rytmus vás pohltí. Každý si zde najde něco specifického, kvůli čemu se sem bude rád vracet.

Zdájí se vám tato slova příliš nadnesená? Stále váháte, jestli Tel Aviv skutečně stojí za to navštívit? Podívejte se na následující video o hlavních lákadlech "Bílého města", jeho obyvatelích a neutuchajícím životním rytmu...A váhat přestanete.

www.youtube.com/watch?v=dyKFoi2qfME&feature=relmfu&fb_source=message

Tel Aviv zařazen mezi 5 nejinovativnějších měst světa

2012-01-04T12:05:00.000+01:00

Kanadský deník Globe and Mail zařadil minulý týden Tel Aviv na přední příčky seznamu nejvýznamnějších světových center technologických inovací. Izraelská metropole tak směle konkuruje Londýnu, Sydney, Stockholmu a Šangai, které se rovněž umístily v první pětce, a vytváří jedno z nejlepších prostředí pro inovace na poli moderních technologií na světě.

Ačkoliv populace Tel Avivu čítá pouze 400 000 obyvatel, může směle konkurovat mnohamiliónovým světovým metropolím. Deník Globe and Mail označil toto pobřežní měso za „gigantický motor inovací“, který s trochou nadsázky vytváří ze zbytku Izraele pouze jednu velkou „periferii“. Ohromný potenciál Tel Avivu na poli inovací je způsoben především velkou podporou ze strany izraelské vlády. Izrael totiž dlouhodobě investuje do výzkumných a vývojářských projektů (research&development) jedno z nejvyšších procent svého HDP z vyspělých zemí.

Mezi největší izraelské vývojářské úspěchy posledních dvou let řadí kanadský deník software Face.com, vytvořený týmem okolo Gila Hirshe. Využívají ho oblíbené aplikace Facebooku - především „Photo Finder“ a „Photo Tagger“. Dalším technologickým zázrakem z Tel Avivu je také GPS navigátor Waze, který optimalizuje trasy řízení prostřednictvím sdílení dat s ostatními řidiči v reálném čase. Jen v USA si za poslední rok tento systém získal již přes 2 miliony uživatelů.

Když Izrael...tak hummus!

2011-09-20T23:49:00.000+02:00

Nenechte se mýlit - slovo „hummus“ rozhodně v Izraeli neevokuje něco odporného, jak bychom snad očekávali v češtině. Právě naopak! Hummus (čteno „chumus“) patří mezi nejoblíbenější pokrmy nejen v Izraeli ale i celém blízkovýchodním regionu. Podává se snad na tisíc způsobů. Bez nadsázky lze říct, že na něj v Izraeli narazíte jak v levném pouličním bistru tak i luxusní restauraci. Izraelci jej prostě milují!

Základem pokrmu je cizrna - luštěnina, která se v Čechách zatím příliš nevyužívá. Cizrnové boby se namočí na několik hodin ve vodě, aby změkly. Poté se vaří do měkka a následně rozmixují na cizrnovou pastu. Výsledná pasta má dost hutnou konsistenci, takže vám rozhodně nebude při jídle ukapávat z příboru. Nejjednodušší „verze“ hummusu spočívá pouze v samotné cizrnové pastě zalité tzv. tchinou. Tchina je bělavá omáčka, která se připravuje z rozdrcených sezamových semínek smíchaných s vodou, solí, česnekem a citronovou šťávou. Má jemnou osvěžující chuť a je velmi bohatá na vitamíny C a B6. V Izraeli se používá velmi často k dochucení různých pokrmů a salátů - asi podobně jako v Čechách majonéza. Hummus se kromě tchiny podává i např. s houbami, orestovanými piniovými semínky či fazolemi. Oblíbený je také hummus s telecím masem.

Pokrm se servíruje většinou posypaný sladkou paprikou a pokapaný olivovým olejem. Jako příloha se podává arabský chléb. Často vám také přinesou zvlášť na misce limetku na pokapání, pár plátků cibule a několik kousků pálivé papriky...to jen pro případ, že byste měli chuť na ostřejší verzi hummusu.

Hummus má svůj původ u arabských národů žijících v Libanonu a rychle se rozšířil po celém Blízkém východě. Izraelci jej však s oblibou hrdě označují za vlastní „vynález“. Pousmání to budí už jen z toho důvodu, že sami Izraelci za nejlepší hummus podniky považují ty, kde tolik oblíbený pokrm připravují izraelští Arabové.

Izraelská topmodelka Bar Rafaeli tváří nového parfému

2011-09-20T12:37:00.003+02:00

Známá izraelská topmodelka Bar Rafaeli se stala tváří nového parfému „Especially“ od německého módního domu Escada.

Escada prezentuje nový přírůstek do rodiny svých parfémů jako sofistikovanou a velmi ženskou vůni, která je inspirována třpytícími se kapkami rosy na okvětí růží. Je určena pro spontánní a okouzlující ženu, která dokáže dát průchod svým emocím, ale zároveň oplývá vnitřní harmonií a sílou.

Bar Rafaeli momentálně patří mezi nejžádanější světové topmodelky. Narodila před 26-ti lety v Hod HaSharon poblíž Tel Avivu. Její matka Tzipi byla v mládí rovněž úspěšnou izraelskou modelkou. Bar natočila svou první reklamu již jako batole. Již v útlém mládí se stala úspěšnou dětskou modelkou, ale její kariéra musela být na čas přerušena, jelikož Bar nosila stejně jako řada dětí v jejím věku rovnátka. K modelingu se vrátila znovu až ve svých 15-ti letech. Stala se tváří izraelské značky Castro a další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 2000 byla v Izraeli vyhlášena modelkou roku.

Poté se začala objevovat na obálkách známých módních časopisů jako ELLE, Maxim či GO a stala se tváří dalších reklam. V roce 2005 se seznámila s Leonardem DiCapriem, se kterým vytvořili fotografy obletovaný pár. Jejich vztah skončil v roce 2009. Pár spolu byl viděn i několikrát během následujících dvou let a média často spekulovala o pokračování jejich vztahu. To oba v roce 2011 popřeli. Získaná publicita bezpochyby pomohla Bar v další kariéře. V roce 2009 se stala dívkou na obálce prestižního časopisu Sports Illustrated, pro který nafotila kolekci plavek. Objevila se v mnoha reklamách, mj. pro společnosti Garnier či Subaru. Také se stala jedním ze slavných andílků předvádějících kolekci spodního prádla pro značku Victoria’s Secret.

V rodném Izraeli se Bar v roce 2007 ocitla pod palbou kritiky, jelikož neabsolvovala vojenskou službu, která je v Izraeli povinná i pro dívky. V současnosti je však miláčkem izraelských médií a jejím návštěvám rodné země pokaždé novináři věnují velkou pozornost. Její tvář najdete téměř v každém izraelském magazínu pro ženy.

Kam za zábavou v horkém letním Tel Avivu?

2011-08-05T10:00:00.003+02:00

Tel Aviv je ideální město pro letní dovolenou. Horké letní dny, kdy se teplota často vyšplhá nad 35C, můžete strávit koupáním v moři nebo odpočíváním ve stínu v jedné z mnoha plážových restaurací. Večery jsou pak jako stvořené pro návštěvu některého z barů či klubů, kterých je v Tel Avivu nespočet...

Populární bary, kam chodí s oblibou mladí Izraelci, najdete na třech hlavních tepnách centra Tel Avivu - ulici Dizengoff (bary Elka, Bar Giora, Bukowsky, Hemingway) ulici King George (bary Boutique, Salon, Maoz, Par Deriere) a o kousíček dál na širokém buleváru Rothschild, který je vyhlášený nespočtem kaváren, barů a restaurací. Za návštěvu stojí především "čokoládovna" Maxe Brennera, kde si můžete vychutnat třeba čokoládové Martini či čokoládové fondue s ovocem a cukrovinkami či restaurace Rothschild 12, měnící se s příchodem večera v klub v uvolněnou atmosférou, ke které často přispívá koncert některé z izraelských či zahraničních začínajících kapel.

Oblíbeným místem pro odpolední koktejl je i ulice Bugrashov, vedoucí přímo k plážové promenádě, či ulice Shenkin, kde najdete kromě roztomilých kaváren a barů také řadu krámků s uměleckými předměty či originálními módními doplňky. Za zábavou můžete vyrazit také do starého tel avivského přístavu Namalu, jehož doky se po nákladné rekostrukci proměnily v prostorné restaurace, obchody a populární kluby - v létě jsou tu "in" především dva velké kluby Galina a Gazoz. Chcete-li se vyhnout dlouhé frontě při vstupu do klubu především ve čtvrtek a pátek večer, nezapomeňte přijít už okolo 22.00, přestože ta pravá párty začíná většinou až okolo 1 ráno.

Mezi další oblíbené kluby patří Clara, nacházající se na konci plážové promenády u bývalého Delfinária. Oblíbený je také Sublet, který najdete u hotelu Dan Panorama, či nový populární klub Yaya na ulici Ben Yehuda, který vás ohromí výhlídkou na moře z 6. patra výškové budovy. Milovníky swingových večerů zajisté nadchne taneční bar Milk na oblíbeném buleváru Rothschild.

Ti z vás, kteří mají rádi atmosféru starých časů, určitě ocení kouzelnou čtvrť Neve Tzedek, především pak místo nazvané HaTachana - staré nádraží ze 30. let 20. století, jež po rekonstrukci zaplnily stylové restaurace a kavárny. Svůj drink si tak můžete dopřát přímo na bývalém nádražním nástupišti.

Život v Izraeli podle Etgara Kereta

2011-02-27T09:15:00.005+01:00

Jací jsou mladí Izraelci, jaký mají pohled na život a na svět a jak vnímají blízkovýchodní konflikt, ve kterém se jejich země nachází? Specifika a hloubku izraelské mentality brilantně vykresluje ve svých povídkách současný izraelský spisovatel Etgar Keret.

Etgar Keret se narodil v roce 1967 v Tel Avivu. V Tel Avivu také žije a pracuje a zná proto toto město a jeho obyvatele lépe než kdo jiný. Život obyvatel města, které nikdy nespí, představuje čtenáři v krátkých vtipných povídkách s nečekaným závěrem. Příběhy o obyčejných věcech, obyčejných lidech, kteří jsou však ve skutečnosti neobyčejní, či každodenních situacích, které vyustí ve fatální momenty s prvky magického realismu - to vše dokáže Keret brilantně zachytit.

Keret dokáže s lehkostí a nadsázkou vykreslit, jaká očekávání od života mají dnešní izraelští třicátníci, jak na ně působí zážitky z povinné vojenské služby či jakou životní lásku touží potkat. Podle literárních kritiků dokáže tento autor v šesti odstavcích to, co jiní na šesti set stranách. Amoz Oz, celosvětově uznávaný izraelský spisovatel, o Keretovi řekl: "Povídky Etgara Kereta jsou kruté, vtipné, plné energie a pochopení podstaty života. Zároveň jsou hluboké, tragické a velmi dojímavé."

A jaký typ příběhů Keret čtenáři představuje? Třeba příběh o řidiči autobusu, který se chtěl stát bohem; o vlastníku nejnižšího IQ v Mossadu; o šíleném lepidle, kterým přilepíte všechny věci včetně sebe; o kouzelníkovi, jehož triky končí hororem; o jedné obyčejné cestě letadlem; o černém kocourovi pojmenovaném po izraelském premiérovi...Keret dokáže vystihnout podstatu bytí a nebytí, banality a hloubky, smrtelnosti a nesmrtelnosti současné izraelské generace...

V českém překladu zatím vyšel pouze výběr Keretových povídek nazvaný Létající Santini. V anglickém překladu pak soubory povídek The Bus Driver Who Wanted to Be God, The Nimrod Flipout nebo The Girl on the Fridge.

Pokud se chcete dozvědět víc o životě v dnešním Izraeli, povídky Etgara Kereta by rozhodně ve vaší knihovně neměly chybět.

Proč je Tel Aviv třetím nejlepším městem na světě podle žebříčku Lonely Planet?

2011-02-13T14:07:00.001+01:00

Řada turistů, kteří směřují do Izraele, mívá zcela zaplněný itinerář návštěvou křesťanských a židovských památek v Jeruzalémě, pobytem u Mrtvého moře, případně výletem ke Genazeretskému (Galilejskému) jezeru, kde putují po stopách Ježíše Krista. Pokud vás váš průvodce vezme do Tel Avivu, jedná se většinou pouze o krátký výlet do starobylého arabského přístavu Jaffy či několikahodinový pobyt na některé z telavivských pláží. Nebudete tak mít patrně dostatek času na to, abyste poznali samotný Tel Aviv – město, které je podle žebříčku prestižního cestovatelského průvodce Lonely Planet pro rok 2011 třetím nejlepším městem na světě…Jak se v Tel Avivu žije a jaké lidi tu potkáte? To se dozvíte z následujícího příspěvku.

Tel Aviv je město s velice specifickou atmosférou – tak specifickou, že jej i samotní Izraelci nazývají „The Bubble - Bublina“. Život v Tel Avivu se totiž značně liší od života v jiných izraelských městech. Pro mladé sekulární Izraelce je Tel Aviv symbolem rychle se rozvíjejícího města s řadou pracovních příležitostí a nekonečnými možnostmi, jak se bavit v jedné ze stovek restaurací, barů či klubů. Pro ortodoxní náboženské Židy je naopak symbolem morálního úpadku, kde nejen náboženské, ale i duchovní hodnoty ztrácí na významu. Proč tak kontroverzní názory na jedno a totéž město?

Na rozdíl od Jeruzaléma, který se může pochlubit několika tisíciletou tradicí a historií dýchající na vás na každém roku, byl Tel Aviv založen teprve relativně nedávno. V roce 1909 založila část Židů přicházejících do Palestiny severně od starobylého přístavu Jaffy nové předměstí Neve Tzedek, které se stalo součástí rychle rostoucího města – Tel Avivu. Výstavba pokračovala svižným tempem podle detailních urbanistických plánů – Tel Aviv se měl stát městem v evropském stylu s širokými bulváry a výstavními domy. Ve 30. letech 20. století se stal převládajícím architektonickým stylem Bauhaus. Tel Aviv je proto často kvůli bílé barvě budov postavených v Bauhaus stylu, kterých je v centru města více než 4000, přezdíván „Bílým městem“. Roku 2003 byl Tel Aviv zapsán na seznam světových historických památek UNESCO jako největší seskupení budov postavených v Bauhaus stylu na světě. Unikátnost městského celku spočívá také v tom, že se nejedná pouze o neživý shluk bílých architektonických skvostů, ale naopak Bauhaus se stal součástí běžného telavivského života. Budovy stále žijí – vytváří rušné bulváry s obchody, butiky a restauracemi, z jejichž zahrádek si můžete vychutnat například tradiční blízkovýchodní pokrm humus (čteno chumus) či třeba exotické sushi. Ve vyšších patrech domů jsou pak byty, které si Izraelci i cizinci rádi pronajímají, aby z jejich balkonů mohli pozorovat ruch na ulici. Budovy tak neustále žijí svým vlastním životem.

Tel Aviv však není výjimečný pouze po architektonické stránce, ale i po stránce životního stylu. Do Tel Avivu se totiž stěhují mladí Izraelci z celé země, aby mohli prožít aspoň část života v inspirujícím městě, které se nikdy nezastaví. Více než 35% obyvatel města tak představují svobodní mladí lidé, kteří udávají městu rytmus a zároveň mu svým životním stylem propůjčují i nekonečné mládí. Typická mladá Izraelka či Izraelec se po skončení povinné vojenské služby přestěhují alespoň na nějaký čas do Tel Avivu, užijí si jeho nočního života, a pokud potkají životního partnera nebo dostanou zajímavou pracovní nabídku, odstěhují se z Tel Avivu do některé z předměstských rezidenčních čtvrtí, kde zahájí „opravdový“ život. Jejich prázdný telavivský byt si vzápětí pronajme další příchozí, připravený zkusit něco nového. Město tak zůstává stále mladé a bary a diskotéky neustále plné. Není proto žádným překvapením, že tato unikátní kombinace přitahuje také turisty z celého světa, kteří rádi na několik týdnů či měsíců podlehnout telavivské zábavě a dlouhým písčitým plážím. Průvodce Lonely Planet výstižně dodává: „Hedonismus je jediným náboženstvím, které spojuje obyvatele Tel Avivu. Ve městě je více barů než synagog,“God is a DJ“ a tělesná schránka každého člověka jeho chrámem…“

Tel Aviv má ale i jinou tvář než světla barů zářící do noci. Na jeho předměstí zakládají pobočky světoznámé firmy podnikající v oblasti hi-tech. Inovace, výzkum, projekty napojené na nejnovější technologie – i takový je Tel Aviv. Řada mladých lidí, na které ve městě narazíte, je proto většinou nějakým způsobem spojena s hi-tech odvětvím. I oni udávají svým životním stylem a vysokými příjmy rychlý rytmus tohoto středomořského města.

Tel Aviv stojí zato vidět – nejen pro jeho dlouhé pláže a noční život, ale také pro vysokou koncentraci mladých hudebníků, fotografů, herců, spisovatelů, výtvarníků či módních návrhářů. "Bílé město", které podle slov turistických průvodců nikdy nespí, si zaslouží i vaši návštěvu. Litovat určitě nebudete…

Potřebuje Izrael druhého Rabina?

2010-11-04T19:24:00.003+01:00

Izrael si právě v tento den připomíná smutné výročí. Dnes, 4. listopadu, tomu bude právě patnáct let, co byl po svém proslovu na velké promírové demonstraci v Tel Avivu zastřelen tehdejší izraelský premiér Jicchak Rabin.

Na hlavním telavivském náměstí "Králů Izraele" (dnes pojmenovaném po Rabinovi) se tehdy sešlo několik desítek tisíc lidí, aby pod heslem "Ano míru, ne násilí" vyjádřili podporu probíhajícímu mírovému procesu. Velká část Izraelců v polovině 90. let věřila, že dlouhodobý mír je opravdu možný a že Rabin bude právě tím premiérem, který svou zemi k míru dovede. Tři výstřely, které na Rabina krátce po jeho sestupu z pódia vypálil židovský pravicový radikál Jigal Amir, učinily konec optimistickým mírovým scénářům. Rabinova vražda izraelskou společností dramaticky otřásla a celý národ se ponořil do hlubokého smutku a deprese. Každý Izraelec si pamatuje, co onoho kritického listopadového dne dělal, když se dozvěděl o atentátu na premiéra a jeho následném úmrtí. Izraelci byli Rabinovou smrtí naprosto paralyzováni. Šok byl o to větší, že útok přišel z „vlastních řad“. Amir, člen extremistické skupiny Eyal s úzkým napojením na radikální osadnické kruhy, považoval Rabinovy mírové ústupky Palestincům za zradu na židovském národu, přičemž se odvolával na radikální interpretace židovského halachického práva. V soudním procesu, který následoval krátce po premiérově vraždě, byl Amirovi za Rabinovu vraždu vyměřen doživotní trest.

Rabinova smrt vedla k vzedmutí promírové vlny převážně mladých lidí, kteří dnem i nocí vyjadřovali v centru Tel Avivu bolest nad ztrátou svého premiéra. Jicchak Rabin se tak víceméně přes noc stal mírovým symbolem, ideálem levicového politika, jehož kult je v izraelské společnosti dodnes prakticky neotřesitelný.

Každý rok si Izraelci chmurné výročí jeho smrti připomínají - a to jak podle židovského, tak i podle křesťanského kalendáře. Připomínání významných historických mezníků, ke kterým atentát na Rabina bezpochyby patří, je vlastní každému národu. Izraelci mají plné právo si násilnou smrt svého premiéra připomínat. Proč tedy hovořit o kontroverzi?

Rabinův kult dosáhl v Izraeli neotřesitelného postavení. Rabin již není vnímán jako historická osoba, ale jako abstraktní symbol bojovníka za mír a naději v lepší budoucnost. Každoroční shromáždění na Rabinově náměstí při příležitosti výročí jeho úmrtí je politickým a zároveň společenským happeningem s vysokou koncentrací slova „mír“ (šalom) nejen v projevech státníků a politiků, ale také na transparentech účastníků shromáždění. Rabin se stal zosobněním legendy o míru a na jeho ideály a tragickou smrt se podle většiny Izraelců nesmí nikdy zapomenout. „Potřebujeme druhého Rabina“, hlásají hesla na transparentech. Výročí jeho smrti přiláká na náměstí jak levicové příznivce, tak i četné sympatizanty pravice. Ti všichni si společně s nostalgií připomenou tragický historický moment Rabinovy smrti. Náměstí i po patnácti letech opět rozburácí notoricky známé prohlášení z roku 1995, že izraelský premiér v nemocnici podlehl svým zraněním. Všechny zúčastněné pak opět dojme „Píseň míru“ (Šir-ha-šalom), kterou Rabin v osudný den zpíval společně s davem krátce před sestoupením z pódia, kde na něj čekal Jigal Amir.

Co je tedy špatně? Především to, že ačkoliv byl Rabin obdivuhodným politikem, bez jehož aktivního zapojení by mírový proces v 90. letech zajisté nebyl možný, jeho předchozí politický život zdaleka nelze považovat za učebnicovou ukázku mírového aktivisty. V roce 1967 se Rabin – tou dobou ve funkci nejvyššího velitele izraelské armády – velkou mírou zasloužil o zahájení vojenských operací za šestidenní války, kdy jako součást vojenské elity vyvíjel tlak tehdejšího premiéra Leviho Eškola, aby Izrael vstoupil do války proti Egyptu. V polovině 70. let Rabin – v té době jako premiér Izraele – rovněž udržoval úzké vazby s pravicovým politikem Arielem Šaronem, proslulým podporovatelem osadnického hnutí. Rabinova vláda s tichým souhlasem podpořila budování prvních židovských osad na územích okupovaných Izraelem po šestidenní válce.

Podle zprávy levicového mírového hnutí Šalom Achšav bylo v letech 1967-1977 ve východní části Západního břehu vybudováno okolo 30 osad, ve kterých žilo přibližně 5 000 osadníků.
Komplexněji se problematikou židovských osad zabývá zpráva MERIP z roku 1977. Z ní vyplývá, že v letech 1967-1977 bylo založeno celkem 94 židovských osad, z toho 64 na okupovaných územích (21 osad na Golanských výšinách, 9 v pásmu Gazy, 5 v severní části Sinajského poloostrova a 29
v různých částech Západního břehu). Zpráva MERIP dodává, že vybudování těchto osad přišlo izraelskou vládu na 350 miliónů USD. Rabinova vláda (ve funkci v letech 1974-1977) o budování židovských osad věděla a vyjadřovala s nimi tichý souhlas, případně dokonce obhajovala jejich strategický vojenský význam. Není nutné dodávat, že židovské osady na okupovaných územích v současnosti představují jednu z hlavních překážek mírového procesu na Blízkém východě.

Rabin, tentokrát ve funkci ministr obrany, proslul rovněž tvrdým postojem vůči Palestincům po vypuknutí první intifády na konci roku 1987, kdy přijal razantní vojenská opatření k zastavení nepokojů: dramatické navýšení počtu izraelských vojáků na palestinských územích (z přibližně 1000 vojáků před intifádou se jejich počet zvýšil na 10 000), masové zatýkání palestinských aktivistů či cílené likvidace vůdců povstání. Izraelská armáda (IDF) se dle Rabina měla odhodlat k rychlejším a hrozivějším akcím vůči Palestincům, které nevylučovaly ani bití demonstrantů. Rabin měl údajně v této souvislosti pronést výrok: „nobody dies of a beating“. Hlavním účelem všech těchto opatření bylo odstrašit Palestince od pokračování v intifádě a ukázat izraelskou vojenskou převahu.

Obdobných kontroverzních momentů z Rabinova života lze zajisté nalézt více. Pokud na tuto Rabinovu odvrácenou stránku zeptáte dnešních Izraelců, téměř bez výjimek vám odpoví, že v minulosti Rabin ještě nevěděl, co je správné; že byl příliš mladý…A nebo v opačném případě, že chtěl vždy blaho pro Izrael a nelze mu prakticky nic vytýkat.

Být politikem na Blízkém východě je samo o sobě velký oříšek. Být izraelským premiérem ještě větší. Rabin bezesporu patří mezi nejvýznamnější politické osobnosti 20. století a jeho vojenské i politické úspěchy mu nemohou být upírány. Izraelská společnost by se však měla zamyslet nad tím, jestli je tak velká glorifikace jeho osobnosti na místě, a přestat pokládat k jeho jménu notorické rovnítko Rabin = mír. Poněkud prázdná mírová hesla na transparentech účastníků shromáždění k výročí Rabinovy smrti by měla nahradit snaha současné izraelské levice najít reálná politická řešení a nečekat na příchod nového Rabina.

Kdo jsou dnešní Izraelci?

2010-03-06T12:33:00.011+01:00

Izraelská populace v součastnosti čítá přibližně 7 200 000 obyvatel, z čehož 76% je židovské národnosti. Zbývajících 24% tvoří občané jiných národností, převážně Arabové. Najdeme zde však i například menší komunity Drúzů, Beduínů či Samaritánů. Izrael je jediným státem na světě, kde dominuje židovská národnost. Židovská národnost a židovské vyznání však neznamenají totéž.

Kdo jsou tedy dnešní "Izraelci"? Najít odpověď na tuto otázku bude možná složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Izraelci totiž nejsou homogenním národem. Za Izraelce se považují potomci aškenázských Židů z východní Evropy; potomci sefardských Židů ze zemí Blízkého východu a jižního Středomoří (nazývaní také "mizrachim"); ruští Židé, kteří do Izraele začali proudit s pádem železné opony; Židé z Etiopie, Židé ze zemí Latinské Ameriky; američtí Židé, kteří přijali Izrael za svůj domov...Občanství Státu Izrael mají i izraelští Arabové (vyznáním jak muslimové, tak křesťané) a Beduíni žijící ve vyprahlé Negevské poušti. Ti všichni mají právo být nazýváni občany Státu Izrael. Není proto překvapující, že soužití všech těchto skupin bývá někdy velmi obtížné.

Zohledníme-li roli náboženství, izraelská národnostní mozaika se ještě více zkomplikuje. 40-50% izraelských Židů se považuje za sekulární (jsou Židy pouze kvůli své národnosti), dalších 30-40% izraelských Židů se pak považuje za tradicionalisty, kteří ve větší či menší míře dodržují judaistické zvyklosti, ale nejsou hluboce věřícími. Poslední skupinu izraelských Židů pak tvoří ultra-ortodoxní Židé, nazývaní také "charedim". Ti tvoří asi 10-15%. Jedná se o skupinu silně věřících vyznavačů judaismu, kteří ortodoxně dodržují předpisy židovské halachy.

Zapomenout nesmíme ani na muslimy a křesťany, kteří na území Izraele také žijí. Jeruzalém je posvátné město pro všechna tato náboženství.

Tel Aviv, stoleté město

2010-02-07T11:49:00.003+01:00

Tel Aviv je město, které vás v mnoha ohledech překvapí. Široké bulváry ulic lemované bílými domy ve stylu Bauhausu, které kontrastují s modrou oblohou; dlouhá písčitá pláž s promenádou, díky níž se město otevírá Středozemnímu moři; mrakodrapy finančních center a firem světoznámých značek...Úkryt před horkým sluncem nabízí řada velkých i malých restaurací a kaváren, které září dlouho do noci. Ruch města se nezastaví ani v noci: ulice jsou plné chodců, bílých taxíků čekajících na ty, co se vrací pozdě k ránu z barů, nebo legračních kiosků, které jsou otevřeny 24 hodin denně. Návštěvník má tak dojem, že Tel Aviv nikdy nespí. Život je tu dynamický a klidný zároveň.

Možná, že podobný životní styl čekáte spíše od evropské metropole než od jednoho z největších měst nábožensky založeného státu. Tel Aviv však v mnoha ohledech kosmopolitní evropská města připomíná. Při procházce městem na chvíli zapomenete, že se právě nacházíte v srdci Blízkého východu a ve státě, jenž se po téměř šest desetiletí nachází v různých formách válečného konfliktu, který neustále plní stránky světových novin. Izrael je bezesporu kontroverzní země - někteří ji zatracují, jiní bezmezně obdivují...

Pokud vás místní vynikající jídlo, slunce a šumení moře ukolébaly k příjemnému nic nedělání, do blízkovýchodní reality vás opět vrátí bezpečnostní kontroly před nákupními centry, dívky v uniformách vracející se z vojenských základen na víkend domů nebo třeba jen zdánlivě "nevinné" debaty, do kterých vás Izraelci vtáhnou.

Tel Aviv je specifické město, které žije svým vlastním životem a v roce 2009 oslavilo 100 let od svého založení. Tel Aviv (v hebrejštině znamená "Jarní pahorek") si můžete zamilovat, aniž byste propadli nekritickému vnímání Izraele, a zároveň můžete obdivovat ideály Erec Jisrael a Tel Aviv nenávidět. Jaké je to tedy město? Jací jsou lidé, kteří v něm žijí? A jak jejich život a názory ovlivňuje dlouholetý blízkovýchodní konflikt?

Odpovědi se pokusí nalézt tento Blog.